22. 4. 2010

Úvod

Úvod.
Otevírají se vám stránky světa, ve kterém na rozdíl od virtuální reality předkládané médii, skutečně žijeme.
Jako oslíku, ve filmové pohádce „Obušku z pytle ven“, nám předkládají média bodlák „demokratické současnosti“. Pro co jiného, než abychom bez odporu vesele hopsali za vidinou „many“, nevnímajíc hrozivě se blížící sráz propasti ?
Po deseti letech mocenského vydírání korupčníky mě nejvíce znepokojuje, jak v našem „svobodném“ světě jsme přestali vnímat staletou evropskou tradici přirozených práv člověka. Lidská práva nejsou člověku dána nikým z lidí. Jako myslící tvorové se rodíme rovni do lidského společenství. Svými přirozenými právy jsme nadáni chcete-li bohem, universem, či přírodou, zcela jistě něčím, co nás lidi přesahuje. Nesmíme proto dovolit, aby kdokoliv z lidí našimi přirozenými právy pohrdal.
Spousta lidí si v průběhu let říká, co ten člověk vlastně chce ? Vždyť by mu dali tolik peněz, jaké nikdy mít nebudu.
Nejde jen o to, co jeden člověk lapidárně vyjádřil. „Máš štěstí, že si jim to nepodepsal. Ať by dali, co by dali, bůh ví, jestli po podpisu by jsi s tím stačil dojet na letiště“. S vyděrači se nevyjednává. Podstata je ale v něčem jiném.
Podstatou prohlubující se bídy našeho života není nemajetnost. Podstatou bídy našeho života je útisk bezprávím. Ať jsou to sebeúspěšnější podnikatelé, nebo jen uklizečka, chybí všem to základní. Svoboda plnoprávného občana zajištěná nezpochybnitelnou právní jistotou ochrany jeho lidských práv a základních svobod státem.
Že v prostředí útisku bezprávím i sebeúspěšnější podnikatel se stává karikaturou suverénního vlastníka, který o právní jistotě nedotknutelnosti a ochraně jeho nejen majetkových, ale i ostatních lidských práv a občanských svobod si může nechat jen zdát, je toho logickým důsledkem. Právní jistotu nedotknutelnosti a ochrany práv nelze ve zkorumpované zemi zaručit nikomu.
Právní jistota nedotknutelnosti a ochrana práv člověka je po staletí základ demokratické společnosti. Bez ní nemůže fungovat ani regulérní soutěž trhu. Pseudovlastníci se nemohou rozhodovat podle své svobodné vůle. Jako z pozadí ovládaní, nastrčení bílí koně, trh postupně deformují v karikaturu trhu, chcete-li v pseudotrh.
Od r. 1989 jsem deset let žil s pracovním nasazením 12 - 14 hod. denně, bez dovolených, včetně sobot a nedělí. Nehledě na řadu majetkových aktivit, od několika advokátních kanceláří, i mimo Českou republiku, přes kozí farmy se stádem stovek koz, sýrárnou atd., obhospodařovanými sady, až po pronájem 150 ha pozemků s předkupním právem za státem „garantované“ minimální kupní ceny, jsem se všemi restitucemi v r.2000 vlastnil jen nemovitý majetek na téměř deseti katastrálních územích.
Díky dlouholeté všudypřítomné „péči“ BIS jsem pod hrozbou kriminalizace provokacemi nastrčených klientů musel už před lety výkon advokacie zastavit. Odposlechy BIS si lze vysvětlit „náhody“, jako nenadálá nedostupnost úvěrů těm zájemcům o koupi mého majetku, kteří se nenechali na rozdíl od většiny zastrašit atd. Kolik stály daňové poplatníky léta „dohledu“, aby mne zbavili majetku za zlomek hodnoty ? Zůstala mi už poslední zastavená nemovitost. I tu nyní připravují k exekučnímu vydražení. Důchod mi vyměřili zkrácený do r. 2002. I ten je zatížen exekucemi. O rozkradení mnoha milionů korun odměn správce v několika konkurzech za „dohledu“ Městského soudu v Praze škoda hovořit. Za 10 let mne okradli o tolik, že si jakkoli vysokou almužničku mohou strčit za klobouk.
Přesto ničeho nelituji. Naopak. Poznal jsem hodnotu něčeho, co je mimo chápání mafiánských ubožáčků. Autenticita mé svobodné vůle. Trvám na svých právech. Život ve svobodě je hodnotou nejvyšší. Svoboda se nesmí prodat. Proč ? Jedinou cenou za svobodu, kterou může svobodný člověk získat, je odměna otroka!
Zdeněk Altner

Žádné komentáře:

Okomentovat