Ústavní stížnost na protiústavní podvod

Ústavní soud ČR
Joštova 8
660 83 Brno

Stěžovatel: JUDr. Zdeněk Altner,
Klidná 69, 252 26 Třebotov, okr.Praha – západ,
adresa pro doručování Nad Olšinami 27, 100 00 Praha 10,
advokát zapsaný u ČAK pod reg.č. 5648 t.č. s pozastaveným výkonem
advokacie

zast. Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové,
Komenského 241, PSČ : 500 03, č.osvědčení ČAK 1223


Účastník řízení: IV. senát Ústavního soudu,
za který jedná jeho předsedkyně JUDr. Vlasta Formánková


Vedlejší účastníci: Obvodní soud pro Prahu 1, Ovocný trh 14, 110 00 Praha 1,
za který jedná JUDr. Libuše Fritzová, samosoudkyně
Městský soud v Praze, Spálená 2, 112 16 Praha 2,
za který jedná JUDr. Vladimír Fučík, předseda senátu 13Co
Nejvyšší soud ČR, Burešova 20, 657 37 Brno,
za který jedná JUDr. Ljubomír Drápal, předseda senátu 21Cdo
Alba, a.s., se sídlem Vinohradská 32, Praha 2,
za kterou jedná její předseda představenstva, jejíž
majetková práva
mohou být ústavní stížností dotčena

Ústavní stížnost

podle § 76 odst. 2/ písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu,
ve znění pozdějších předpisů proti procesnímu postupu soudců IV. senátu Ústavního soudu realizovaném při ústním jednání dne 11.11.2009 ve věci sp.zn. IV.ÚS 128/06 v řízení o ústavní stížnosti ze dne 9.3.2006, za účasti České strany sociálně demokratické, formálně vedené pod jménem notáře Václava Halbicha proti
1) rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16.3.2004 č.j. 13 C 57/2003-59
2) rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20.10.2004 č.j. 13 Co 329/2004-1004
3) usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 6.12.2005 čj. 21 Cdo 1256/2005-141
vedoucího k vyhlášení nálezu dne 11.11.2009, jako proti jinému
zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv občanů, včetně dalších ústavních soudců a také stěžovatele.

S ústavní stížností se podává podnět k předložení předběžné otázky
k Soudnímu dvoru Evropské unie.

Současně se podává námitka podjatosti předsedy Ústavního soudu
JUDr. Pavla Rychetského

K podstatě jiného zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv občanů


Při ústním jednání nařízeném Ústavním soudem na den 11.11.2009 projednali a rozhodli soudci Ústavního soudu, členové jeho IV. senátu, konkrétně JUDr.Vlasta Formánková jako předsedkyně senátu, JUDr.Miloslav Výborný jako člen senátu a Doc.JUDr.Michaela Židlická,Dr. jako soudce zpravodaj za přítomnosti

1) notáře JUDr.Václava Halbicha, jako stěžovatele
2) Obvodního soudu pro Prahu 1
3) Městského soudu v Praze
4) Nejvyššího soudu ČR,
jako účastníků řízení,

a dále za účasti :
5) České strany sociálně demokratické, jako dlužníka a účastníka, jedné ze smluvních stran mandátní smlouvy uzavřené dne 2.5.1997 mezi advokátem JUDr. Zdeňkem Altnerem na straně jedné a ing.Milošem Zemanem, jednajícím za Českou stranu sociálně demokratickou na straně druhé k zastupování kauzy Lidového domu a
6) obchodní společnosti Alba a.s., jako postupníka ze smlouvy o postoupení pohledávky přes 33 milionů Kč JUDr.Zdeňkem Altnerem, a tedy jako nového vlastníka této pohledávky a věřitele ČSSD z mandátní smlouvy na zastupování kauzy Lidového domu, jako vedlejších účastníků řízení, soudci IV. senátu Ústavního soudu, konkrétně JUDr.Vlasta Formánková jako předsedkyně senátu, JUDr.Miloslav Výborný jako člen senátu a Doc.JUDr.Michaela Židlická,Dr. jako soudce zpravodaj
(dále jen označení soudci),

bez účasti JUDr.Zdeňka Altnera, jako vedlejšího účastníka ( z důvodu přímého dopadu rozhodnutí o ústavní stížnosti do jeho majetkových práv)

o ústavní stížnosti ze dne 9.3.2006 vedenou Ústavním soudem
pod sp.zn. IV.ÚS 128/06, podané jménem notáře JUDr.Václava Halbicha
jako stěžovatelem, podepsané však,
včetně jejího dodatku, neznámou osobou křestním jménem Tomáš - příjmení nečitelné,
tedy osobou odlišnou jak od notáře JUDr.Václava Halbicha,
tak od jeho plnou mocí zmocněného advokáta JUDr. Luboše Tichého.


I

K projednání ústavní stížnosti Ústavním soudem stanoví zákon podmínku, že stěžovatel musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen pouze advokátem. V téže věci může mít jen jednoho zástupce (ust.§ 29 zák.č.182/93Sb. o Ústavní soudu,dále jen ZUS). V řízení před Ústavním soudem zmocněný advokát není oprávněn se nechat zastoupit advokátním koncipientem (ust.§ 31,odst.1/ZUS).

Podpis zmocněného advokáta na ústavní stížnosti, jako jediné osoby oprávněné ústavní stížnost podepsat, je zákonem o Ústavním soudu výslovně stanovena jako neopomenutelná náležitost návrhu na zahájení řízení (ust.§ 34,odst.1/ ZUS).

Je obecnou vědomostí, že za dobu své existence Ústavní soud odmítl značnou část podaných ústavních stížností i když byly opatřeny podpisem stěžovatele, a to dokonce i advokáta, nebyl-li dodatečně včas doložen podpis jiného advokáta zmocněného stěžovatelem pro řízení před Ústavním soudem. Stěžovatel sám může doložit celou řadu takovýchto rozhodnutí Ústavního soudu o svých vlastních stížnostech.

Oproti zákonu i praxi soudu, ústavní stížnost ze dne 9.3.2006 vedená Ústavním soudem pod sp.zn. IV.ÚS 128/06, není opatřena ani podpisem stěžovatele, ani podpisem jeho zástupce. Je ve skutečnosti opatřena podpisem jiné než oprávněné osoby.

Není-li ve lhůtě 60ti dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, zahájeno řízení podáním ústavní stížnosti, která splňuje zákonem stanovené podmínky návrhu na zahájení řízení, není Ústavní soud oprávněn se ústavní stížností zabývat (ust.§ 72,odst.3/ ZUS).

Povinnost ústavních soudců řídit se zákonem o Ústavním soudu je ústavním soudcům výslovně uložena čl. 88 Ústavy České republiky.

Složením slibu do rukou prezidenta republiky, se ústavní soudce podle čl.85 Ústavy výslovně zavazuje řídit se ústavními zákony, a ujímá se své funkce soudce Ústavního soudu, jako soudního orgánu ochrany ústavnosti České republiky.

Při jednání Ústavního soudu konaném dne 11.11.2009 právní zástupce společnosti Alba a.s. označeným soudcům navrhl provést důkaz výslechem Zdeňka Altnera jako účastníka druhé smluvní strany mandátní smlouvy ze dne 2.5.1997 uzavřené s ČSSD k zastupování kauzy Lidového domu. Označení soudci „po poradě“ výslech svědka Zdeňka Altnera odmítli jako „nadbytečný“.

Právní zástupce společnosti Alba a.s. označeným soudcům výslovně dále namítl, že ústavní stížnost ze dne 9.3.2006 ani její doplnění zjevně nejsou opatřeny podpisem, notářem JUDr.Václavem Halbichem, zmocněného zástupce advokáta JUDr.Luboše Tichého, ale podpisem osoby jiné, křestním jménem Tomáš, nečitelného příjmení. Proto tvrzení Ústavního soudu, že tento zkontroloval ústavní stížnost a že tato obsahuje veškeré náležitosti tak, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu k jejímu projednání, neodpovídá skutečnosti a je ve zjevném rozporu s obsahem spisu.

Namísto zkoumání, zda zákonem stanovená podmínka podpisu oprávněné osoby k projednání stížnosti Ústavním soudem je splněna, označení soudci „po poradě“ řešili námitku tak, že podstatně upravili obsah protokolu o jednání soudu.

Protokol o jednání soudu je veřejnou listinou osvědčující průběh jednání u soudu.

Konkrétní námitku nedostatku podpisu oprávněné osoby na stížnosti, jako zákonné podmínky nezbytné k vlastnímu zahájení řízení, a tedy nedostatku pravomoci Ústavního soudu projednat ústavní stížnost ze dne 9.3.2006, označení soudci v protokolu o jednání soudu zcela zamlčeli.

K zatajení svého pochybení označení soudci, namísto zaprotokolování konkrétní námitky vztahující se k nedostatku pravomoci Ústavního soudu projednat ústavní stížnost, nechali zaprotokolovat v rozporu se skutečností, že právní zástupce společnosti Alba a.s. zpochybnil (blíže neurčené) formální náležitosti ústavní stížnosti. Má-li protokol o jednání deklarovat pravdivý průběh, pak došlo k nedovolenému pozměnění protokolu o jednání.

Důkaz : Protokolem o jednání IV. senátu Ústavního soudu ze dne 11.11.2009
Zvukovým záznamem jednání IV. senátu Ústavního soudu ze dne 11.11.2009,
ve spisu vedeném Ústavním soudem pod sp.zn. IV.ÚS 128/06, podle autenticity obsahu, s výhradou dalších důkazů


Na základě výše popsaného jednání, které vyvolává dojem jednání podvodného, namísto splnění své ústavní povinnosti označení soudci dne 11.11.2009 přečetli (vyhlásili?) písemně již před jednáním soudu vyhotovený nález o počtu 12 stran, kterým měl být zrušen

1) rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16.3.2004 č.j. 13 C 57/2003-59
2) rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20.10.2004 č.j. 13 Co 329/2004-1004
3) usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 6.12.2005 čj. 21 Cdo 1256/2005-141.


Výše označené soudy jejich rozhodnutími v podstatě rozhodly, že mandátní smlouva ze dne 2.5.1997 uzavřená mezi Zdeňkem Altnerem a ČSSD je pro ČSSD závazná a ČSSD je povinna plnit přímo do rukou JUDr. Altnera. Označení soudci jejich nálezem ze dne 11.11.2009 však rozhodli, že písemný závazek ČSSD k Zdeňkovi Altnerovi sjednaný mandátní smlouvou ze dne 2.5.1997 pro ČSSD však závazný je jen z části a nikoliv z celku.

Důkaz : Nálezem Ústavního soudu ze dne 11.11.2009 sp.zn. IV.ÚS 128/06



Skutkový stav

Zdeněk Altner uzavřel písemně dne 2.5.1997 mandátní smlouvu na zastupování ČSSD nejen podle vlastního textu smlouvy, ale i podle zrušených soudních rozhodnutí, s ČSSD výlučně osobně a pro sebe.

V rozporu s písemně sjednaným textem mandátní smlouvy označení soudci nálezem ze dne 11.11.2009 rozhodli, že Zdeněk Altner nemůže smluvní závazky z mandátní smlouvy na ČSSD vymáhat, jestliže ČSSD tvrdí, že se s někdejšími asistenty Zdeňka Altnera, notářem Václavem Halbichem a advokátem JUDr.Zdeňkem Hájkem „dohodne“ jinak, než je mandátní smlouvou písemně sjednáno.

Označení soudci tak rozhodli přesto, že mandátní smlouvou bylo sjednáno, že Zdeněk Altner odpovídá ČSSD za splnění závazků z mandátní smlouvy výlučně sám i za osoby, které může (bez souhlasu, tedy nezávisle na vůli ČSSD) v rámci své advokátní kanceláře, nebo v rámci spolupráce s jinými právníky pověřit úkoly při plnění závazků ze smlouvy. Nikdo z asistentů Zdeňka Altnera není v textu mandátní smlouvy jmenovitě zmíněn.

Naopak bez jakékoli účasti ČSSD uzavřeli asistenti se Zdeňkem Altnerem dohody shodného obsahu. Dohodami s asistenty je pod smluvní sankcí Zdeněk Altner asistentům písemně zavázán vyplatit každému z nich po jedné třetině ze všech plateb, které podle mandátní smlouvy Zdeněk Altner od ČSSD na odměnu obdrží. V rozporu s textem dohod i textem mandátní smlouvy se ČSSD s asistenty Zdeňka Altnera „dohodla“, že (vedle jedné třetiny sjednané dohodami) proti Zdeňku Altnerovi každému z nich „uznává“ i právo na jednu třetinu nároku Zdeňka Altnera na odměnu sjednanou mandátní smlouvou za zastupování ČSSD v kauze Lidového domu.

Označení soudci, s odvoláním na dohody Zdeňka Altnera s jeho asistenty, nálezem ze dne 11.11.2009, svého druhu „nahrazují vůli Zdeňka Altnera“ jako účastníka mandátní smlouvy ze dne 2.5.1997. Rozhodnutím Ústavního soudu jako projevem vůle soudního orgánu „ochrany“ ústavnosti „zmocňují“ označení soudci ČSSD „omezit“ nároky Zdeňka Altnera z mandátní smlouvy na jednu třetinu z třetiny, tedy na jednu devítinu jeho smluvního nároku na odměnu.

Důkaz : Mandátní smlouvou ze dne 2.5.1997
Dohodou advokáta Zdeňka Altnera s notářem Václavem Halbichem ze dne 2.5.1997


Nález vyhlášený dne 11.11.2009 označenými soudci tak není rozhodnutím o nárocích notáře Václava Halbicha, ale rozhodnutím o závazcích ČSSD ke Zdeňku Altnerovi z mandátní smlouvy ze dne 2.5.1997.

Označení soudci v nálezu vyhlášeném dne 11.11.2009 :

1) projednali a rozhodli o ústavní stížnosti přes výslovné upozornění, že nejen v zákonem stanovené lhůtě 60ti dnů od posledního rozhodnutí, ale ani v den projednání stížnosti soudem, není stížnost opatřena podpisem osoby oprávněné podat ústavní stížnost, ale naopak podpis náleží osobě jiné, neoprávněné k jejímu podpisu, a není tak splněna zákonem stanovená podmínka k zahájení řízení před Ústavním soudem a Ústavní soud není podle ZUS oprávněn stížnost projednat,
2) odkazují na zákon tak, že pravidlo (ust.§ 35 odst.2/ obč.zák. „..je třeba vykládat právní úkony vyjádřené slovy též podle vůle toho, kdy právní úkon učinil“), v nálezu vytrhují z kontextu zákona, neboť úmyslně zamlčují, že zákon ve stejném ustanovení použití tohoto pravidla nepřipouští tam, kde vůle toho kdo právní úkon učinil, je v rozporu s jazykovým projevem, tedy s textem písemně uzavřené smlouvy,
3) vykládají text srovnáním mandátní smlouvy a písemných dohod nejen v rozporu se zákonem, ale přímo v rozporu se zdravým rozumem, jakoby text mandátní smlouvy a dohod bylo možno vykládat tak, že bylo sjednáno, že Zdeňkovi Altnerovi nepřísluší ani jedna třetina z odměny, kterou podle mandátní smlouvy od ČSSD obdrží, ale podle dohod s asistenty pouze jedna třetina z jedné třetiny, tedy jedna devítina odměny z mandátní smlouvy,
4) v rozporu nejen s písemným textem mandátní smlouvy, ale se základní zákonnou úpravou institutu právní subjektivity trapně zatajují svojí soudní svévoli, když zcela nesmyslně konstruují, že ČSSD neuzavřela mandátní smlouvu s advokátem Zdeňkem Altnerem, ale s jakýmsi „subjektem advokátem obecně“, který jako „pars pro toto“ (část za celek) je zaměnitelný s kterýmkoliv právníkem nejen ze seznamu advokátů ČAK, ale dokonce i notářů NK ČR,
5) ignorují tak, že mandátní smlouvu s ČSSD na zastupování ČSSD ve sporu o Lidový dům uzavřel Zdeněk Altner dne 2.5.1997 jako advokát vykonávající advokacii podle zákona o advokacii,

- smlouva uzavřená s advokátem se řídí zákonem o advokacii /ZA/, který upravuje poskytování právní pomoci advokátem,
- obecná zákonná úprava na výkon advokacie platí pouze v rozsahu, ve kterém zákon o advokacii nestanoví jinak,
- zákon o advokacii stanoví, že advokát vykonává advokacii samostatně, nebo k dosažení sjednaného účelu (tedy nikoli ad hoc pro jednu kauzu jako byla kauza Lidového domu) ve sdružení s jinými advokáty, pokud s nimi sdružuje společné prostředky (ust.§12 ZA),
- účastníky sdružení však mohou být pouze advokáti, kteří nesmí současně vykonávat advokacii samostatně, v rámci sdružení mohou advokacii účastníci sdružení vykonávat jen pod společným jménem a se společným sídlem (ust.§14 ZA),
- nic z toho v mandátní smlouvě, ani v dohodách uzavřených Zdeňkem Altnerem s jeho asistenty není, jednoduše tyto texty nic takového neobsahují,
- naopak pokud ústavní stížnost vedl Ústavní soud jménem notáře Václava Halbicha, který advokátem evidentně není, a již jen proto, účastníkem žádného sdružení advokátů podle zákona o advokacii nebyl, není a ani nemohl být,
- morálním mementem ve vztahu k povinnosti advokáta jednat čestně (ust. § 16,odst.2 ZA), povinnost odmítnout poskytnutí právních služeb, jestliže zájmy toho, kdo o poskytnutí žádá jsou v rozporu se zájmy advokáta je, že v rozporu s etickými stavovskými předpisy a předpisy CCBE (Rady evropských advokátních komor) své rozhodnutí zcela zakládají na tom, že jak advokát Zdeněk Hájek, tak notář Václav Halbich porušili základní principy stavovské etiky, když v rozporu s obecnými dobrými mravy, za zády svého kolegy se na jeho úkor domluvili s jeho klientem, ačkoli věděli, (ne-li právě proto), že Zdeněk Altner je jako advokát ve prospěch ČSSD vydírán zcela nezákonným trestním stíháním a celou řadou dalších diskriminačních postupů orgánů nejen státní moci, a v tomto smyslu se vydírání Zdeňka Altnera spoluúčastnili,
6) navíc soudu netřeba dokazovat skutečnosti veřejně známé,

- nejen z veřejných zdrojů, ale přímo z archivu Ústavního soudu byl označeným soudcům dostupný nález Ústavního soudu, kterým v r.2000 Ústavní soud rozhodl spor o vlastnická práva ČSSD k Lidovému domu, ve kterém byla podle mandátní smlouvy ze dne 2.5.1997 ČSSD zastupována,
- již z tohoto nálezu muselo být označeným soudcům známo, že ČSSD žádnou plnou moc k zastupování ČSSD ve sporu před Ústavním, a žádným jiným soudem, ani notáři Václavu Halbichovi, ani advokátovi Zdeňku Hájkovi neudělila,
- naopak, že veškeré plné moci pro zastupování ČSSD i Cíle a.s. ve sporu před Ústavním a jinými soudy udělila ČSSD výlučně pouze Zdeňku Altnerovi,
- ačkoli i v textu ústavní stížnosti ze dne 9.3.2006 se praví, že ČSSD udělila plnou moc advokátovi Zdeňkovi Hájkovi (jen) pro řízení před obchodním rejstříkem a katastrálním úřadem, tedy nikoli pro zastupování ČSSD před soudy ve sporu o Lidový dům,
- v nálezu ze dne 11.11.2009 označení soudci účelově uvádí, že Zdeňku Hájkovi vystavila ČSSD „dokonce“ plnou moc pro řízení před obchodním rejstříkem a katastrálním úřadem, jakoby zastupování v nesporném řízení před rejstříkem a katastrem bylo zastupováním ve sporu.


Právní hodnocení

V nálezu vyhlášeném dne 11.11.2009 označení soudci výslovně odkazují na dopis Jiřího Paroubka ze dne 7.3.2007 advokátovi Zdeňkovi Hájkovi. Dopis byl založen do spisu Ústavního soudu. V dopise vyjadřuje Jiří Paroubek výhrady ČSSD k rozhodnutím soudů, které označení soudci nálezem ze dne 11.11.2009 zrušili. Dopis Jiřího Paroubka písemně potvrzuje politickou objednávku ČSSD, jak má Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti ze dne 9.3.2006 proti rozhodnutím obecných soudů rozhodnout.

Důkaz : Dopisem Jiřího Paroubka ze dne 7.3.2007


Chybí-li podpis oprávněné osoby na ústavní stížnosti i na jejím doplnění, představuje podpis Jiřího Paroubka na dopise ze dne 7.3.2007 jediný nezpochybnitelný projev vůle směřující na straně stěžovatele proti nálezem zrušeným rozhodnutím obecných soudů. Identita předsedy ČSSD jako subjektu, který dopis ze dne 7.3.2007 podepsal, je na rozdíl od osoby, které náleží podpis na stížnosti nesporná a označeným soudcům mimo jakoukoli pochybnost známa.

Na politickou objednávku Jiřího Paroubka, založenou dopisem ze dne 7.3.2007, pak vyhlášeným nálezem Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti v České republice zakládají označení soudci precedent, podle kterého je v souladu s ochranou ústavnosti, aby soudy v České republice :

1) rozhodovaly podle svého uvážení i o návrhu na zahájení řízení, který svými náležitostmi není podle zákona způsobilý k projednání soudem, tedy, k jehož projednání nemají kompetenci,
2) projednávaly a rozhodovaly spory o právech a povinnostech z písemně uzavřených smluv bez účasti smluvních stran v řízení před soudem, přestože se jich projednání věci týká,
3) výslovně popíraly závaznost písemně uzavřených smluv jako základního principu právní jistoty v právním státě, a široké veřejnosti tak předkládaly, že pohrdání písemně uzavřenými smlouvami nejen účastníky smlouvy, ale i soudy obecně, považuje Ústavní soud za slučitelné s principem ochrany ústavnosti,
4) na přímou politickou objednávku, aplikovaly zákon tak, že zákonem stanovené pravidlo, soud podle objednávky vytrhne z kontextu zákonem stanovených podmínek, jakoby zákon omezení nestanovil,
5) rozhodovaly tak, že účast advokáta na podvodném jednání klienta vůči kolegovi advokátovi, a tedy i vůči klientům obecně, je s principem ochrany ústavnosti slučitelná,
6) rozhodovaly tak, že k vyhovění politické objednávce je možné ignorovat platnou zákonnou úpravu, včetně zvláštního zákona, a své pohrdání zákonem, (tedy vůlí občanstva transformovanou skrze členy zákonodárných sborů do textu zákona), maskovaly vytvářením konstrukcí, jejichž nesmyslnost je velmi elementárně kamuflována přemírou odborné terminologie.


Shrnutí

Podle Preambule Ústavy se Česká republika řídí všemi osvědčenými principy právního státu. Lze si jen obtížně představit rozhodnutí soudu, které by v takové šíři a tak otevřeně snad všechny osvědčené principy právního státu porušovalo a závazek soudní ochrany ústavnosti ohrožovalo.

Skutečnost, že takovéto rozhodnutí může být projevem vůle soudního orgánu ochrany ústavnosti představuje ohrožení samotných základů demokratického zřízení státu.

Nález vyhlášený dne 11.11.2009 označenými soudci je tak bezprecedentním zneužitím soudní moci a velmi znepokojující je, že se tak stalo na politickou objednávku a to zneužitím výkonu pravomocí soudního orgánu ochrany ústavnosti.

Je-li v nálezu vyhlášeném dne 11.11.2009 označenými soudci zneužití soudní moci ve své podstatě zastřeno, je úmyslné a nedovolené pozměnění protokolu o průběhu jednání soudu dne 11.11.2009 zneužitím soudní moci, jinak se rozhodně nejeví.

Na základě toho s odkazem na Preambuli Ústavy, stěžovatel podává podle ust.§ 75, odst.2, písm.a) zákona č. 182/93 Sb. proti účelově zmanipulovanému procesnímu postupu soudců IV. senátu Ústavního soudu jako proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, do ústavně zaručených základních práv a svobod

ú s t a v n í s t í ž n o s t ,

jíž namítá , že :

1) Postupem IV. senátu Ústavního soudu došlo ve věci IV.ÚS 128/06 k překročení jeho pravomocí, když tento senát jako orgán veřejné moci se rozhodl meritorně projednat věc, která nebyla podle zákona o Ústavním soudu Ústavním soudem projednatelná,

2) Pokud IV. senát Ústavního soudu přistoupil k meritornímu projednání věci a bylo zřejmé, že budou posuzovány rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 1, Městského soudu v Praze a usnesení Nejvyššího soudu ČR, všechny blíže specifikovány v předu, stalo se zřejmým, že tak bude jednáno také o právech advokáta JUDr. Zdeňka Altnera vůči ČSSD a také vůči společnosti Alba, a.s., které postoupil část pohledávek za ČSSD a tudíž bylo nutné jej přizvat do řízení. K takovému procesnímu postupu však nedošlo a JUDr. Altnerovi tak byla odňata možnost jednat před soudem přesto, že mu tuto možnost ustanovení § 94 odst. 3 o.s.ř. zajišťuje, nehledě na ústavní povinnost zajistit tomu, o jehož právech a povinnostech se jedná, účast u soudu.
Došlo tak k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny.

3) Zrušením rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 1, č.j. 13 C 57/2003-59, Městského soudu v Praze, č.j. 13Co 329/2004-1004 a usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. 21Cdo 1256/2001-141, došlo k zásahu do majetkových práva stěžovatele, neboť uvedená rozhodnutí mu potvrzovala jeho majetkové nároky v podobě pohledávek za ČSSD, které mu nebyly doposud uhrazeny. Neoprávněně projednávaná ústavní stížnost tak má za následek také porušení čl. 11 odst. 1 Listiny, neboť znemožněním realizace procesního práva účastnit se řízení před Ústavním soudem je nyní ohroženo i samo vlastnické právo stěžovatele a založena jeho odpovědnost vůči společnosti Alba, a.s., které postoupil pohledávky.


Postup IV. senátu Ústavního soudu však má i další důsledky.

Nemůže být sporu o tom, že označení soudci nikoli jen rozhodnutím, ale především procesním postupem na jednání dne 11.11.2009 zásadním způsobem porušili ústavnost a tím ústavně zaručená práva občanů ČR, soudců ÚS, včetně stěžovatele a tento postup označených soudců tak zneužitím moci soudního orgánu ochrany ústavnosti představuje jiný zásah orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod :

- občanů České republiky, ostatních soudců Ústavního soudu a stěžovatele, když diskreditací funkce ústavního soudce znevěrohodňuje samotnou existenci Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti,takže nemůže být pochyb, že tato stížnost svým předmětem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele.


Vzhledem k diskreditaci Ústavního soudu postupem označených soudců Ústavního soudu, není jiného orgánu státní moci k projednání této stížnosti, než pléna Ústavního soudu.

Tomuto závěru nasvědčuje i dikce čl. 86 odst.,2/ Ústavy, který vyvození trestní odpovědnosti ústavního soudce podmiňuje souhlasem Senátu. Nerozlišuje mezi trestní odpovědností v souvislosti s výkonem funkce ústavního soudce, a jinou trestní odpovědností. Je-li Senát převážně sborem laiků, je namístě, aby před dalším postupem, právní aspekty možné odpovědnosti za výkon funkce ústavního soudce, projednal Ústavní soud v plénu již pro své ústavní postavení soudního orgánu ochrany ústavnosti, která je každým zneužitím funkce ústavního soudce ohrožena.

Plénum Ústavního soudu podle ust.§ 11 odst.2 písm. k) zákona o Ústavním soudu rozhoduje mimo jiné i o dalších věcech podle čl.87 odst.1 Ústavy, pokud si to vyhradí.

Podle čl.87 odst.1, písm. d) Ústavy si tedy může plénum Ústavního soudu vyhradit k rozhodnutí pléna i rozhodnutí o ústavní stížnosti stěžovatele proti procesnímu postupu soudců IV. senátu Ústavního soudu dne 11.11.2009 v řízení vedeném Ústavním soudem pod sp.zn. IV.ÚS 128/06, jako proti jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod :
1) občanů České republiky zneužitím moci soudního orgánu ochrany ústavnosti,
2) všech ostatních členů pléna Ústavního soudu spojených s jejich kreditem ústavního soudce, pokud se cítí být slibem ústavního soudce vázáni, a takovýto zásah považují za zneužití výkonu soudního orgánu ochrany ústavnosti,
3) základních práv a svobod stěžovatele zneužitím výkonu soudní moci.


Stěžovatel odkazuje na čl.9 odst.3 Ústavy, podle kterého nelze výkladem právních norem ospravedlnit ohrožení základů demokratického státu.

Stěžovatel tvrdí, že zneužitím moci soudního orgánu ochrany ústavnosti označenými soudci je zpochybněna pověst a vážnost Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti a tím jsou ohroženy samotné základy České republiky jako demokratického státu.

Stěžovatel proto vyzývá ostatní členy pléna Ústavního soudu, aby při projednávání a rozhodování o této stížnosti respektovali čl.9 odst.3 Ústavy.

Zneužitím moci soudního orgánu ochrany ústavnosti byla porušena ústavně zaručená základní práva všech občanů České republiky, včetně práva vykonávat svá občanská práva ve státě, jehož politický systém zavazuje orgány soudní moci respektovat základní ústavní principy.

S odvoláním na ust.§ 75 odst.2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížností stěžovatel s poukazem na čl. 23 Listiny vyzývá jmenovitě všechny touto stížností nedotčené členy pléna Ústavního soudu :

místopředsedu Ústavního soudu Prof.JUDr.Pavla Holländera, DrSc.,
místopředsedkyni Ústavního soudu JUDr.Elišku Wagnerovou, PhD.,
soudce I.senátu Ústavního soudu JUDr.Františka Duchoně,
soudce I.senátu Ústavního soudu JUDr.Vojena Güttlera,
soudce I.senátu Ústavního soudu JUDr.Ivanu Janů,
soudce II.senátu Ústavního soudu JUDr.PhDr.Stanislava Balíka,
soudce II.senátu Ústavního soudu JUDr.Dagmaru Lastoveckou,
soudce II.senátu Ústavního soudu JUDr.Jiřího Nykodýma,
soudce III.senátu Ústavního soudu JUDr.Vladimíra Kůrku,
soudce III.senátu Ústavního soudu JUDr.Jiřího Muchu,
soudce III.senátu Ústavního soudu Prof.JUDr.Jana Musila, CSc.,

aby v případě, že postup členů IV.senátu Ústavního soudu v řízení vedeném Ústavním soudem pod sp.zn. IV.ÚS 128/06 za standardní výkon soudní moci Ústavním soudem tak, jak se na něm osobně podílejí nepovažují, v souladu se slibem ústavního soudce podle ust.§ 11 odst.2 písm. k) ZUS a čl.87 odst.1, písm. d) Ústavy, iniciovali :

projednání postupu členů IV.senátu Ústavního soudu v řízení vedeném Ústavním soudem pod sp.zn. IV.ÚS 128/06 plénem Ústavního soudu za účelem posouzení, zda postup členů IV.senátu Ústavního soudu na jednání Ústavního soudu dne 11.11.2009 byl výkonem pravomoci soudního orgánu ochrany ústavnosti či jejím zneužitím, s přijetím závěru odpovídajícímu výsledku projednání.

JUDr.Zdeněk Altner
stěžovatel


II

Pro případ, že by většina, či dokonce všichni členové pléna Ústavního soudu oslovení výzvou stěžovatele považovali ve stížnosti uvedený postup soudců IV.senátu Ústavního soudu dne 11.11.2009 za standardní výkon soudní moci Ústavním soudem, který pro ně není porušením ústavnosti, stěžovatel, jako občan s petičním právem občana členské země EU taktéž s odvoláním na čl.23 Listiny, předkládá Ústavnímu soudu podnět k tomu, aby Ústavní soud předložil Soudnímu dvoru Evropské unie v Lucemburku jedině kompetentnímu orgánu Evropské unie k výkladu smluv Evropské unie k rozhodnutí předběžnou otázku :

zda je slučitelné s Lisabonskou smlouvou, aby soudní orgán ochrany ústavnosti členské země EU považoval:

- rozhodování věci na politickou objednávku kterýmkoli soudem členské země EU, s dopadem do sféry lidských práv občana Evropské unie,
- účelovému pozměnění obsahu protokolu o jednání soudu, kterýmkoli soudem členské země EU,
- rozhodování o právech občana bez jeho účasti na soudním řízení, kterýmkoli soudem členské země EU,
- rozhodování o základních lidských právech občana Evropské unie v rozporu se zákonem a mezinárodnímu smlouvami chránícími tato práva, kterýmkoli soudem členské země EU,

za výkon moci soudního orgánu, který není porušením principů na kterých je založena Evropská unie.



JUDr.Zdeněk Altner
stěžovatel


III

Současně s ústavní stížností, pro případ, že by předsedovi Ústavního soudu příslušelo provedení jakéhokoliv úkonu souvisícího s projednáním této stížnosti a její přípravou, tímto vznáší stěžovatel
n á m i t k u p o d j a t o s t i

předsedy Ústavního soudu ČR JUDr. Pavlu Rychetskému z těchto důvodů :


1) působil ve vysokých státních a ústavních funkcích za ČSSD,
2) v září r.1998 jako člen právní komise ČSSD přesvědčoval Ing.Miloše Zemana, aby porušil závazky ČSSD ze smlouvy ze dne 2.5.2007 nevystavením plné moci stěžovateli k podání ústavní stížnosti za ČSSD,
3) v červnu 2000, kdy státní zástupkyně JUDr.Táňa Krutská odmítla zastavit trestní stíhání stěžovatele z podnětu Úřadu vlády, působil JUDr.Pavel Rychetský ve funkci místopředsedy vlády a jako předseda Legislativní rady vlády byl v době ministra spravedlnosti nestraníka Otakara Motejla vůči orgánům soudní moci nejvýše postaveným členem ČSSD,
4) má na věci, jako bývalý komunista a v současnosti sociální demokrat, vlastní zájem, neboť ČSSD, která jej prosadila do řady vysokých funkcí, by v případě, že by byla přinucena hradit její dluhy mohla vyhlásit úpadek, čímž by mohla pozbýt schopnosti jej dále prosazovat do dalších funkcí.

Odkazuji na přílohu č.7 a navrhuji, aby Ústavní soud si vyžádal od Úřadu vlády trestní oznámení, která byla Úřadem vlády na stěžovatele Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 5 zasílána, naposledy doručené dne 6.6.2000.

Na základě shora uvedených skutečností stěžovatel navrhuje, aby plénum Ústavního soudu rozhodlo o věci nálezem a to tak, že zruší aktivisticky přijatý nález IV. senátu Ústavního soudu ze dne 11.11.2009 sp.zn. IV.ÚS 128/06 z důvodu jeho zmatečnosti pro nedostatek pravomoci o ní rozhodnout.


JUDr.Zdeněk Altner
stěžovatel



Přílohy :
 Nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2009 sp.zn. IV.ÚS 128/06 – příloha č.1
 Protokol o jednání IV. senátu Ústavního soudu ze dne 11.11.2009 – příloha č.2
 Zvukový záznam jednání IV. senátu Ústavního soudu ze dne 11.11.2009 ve spisu vedeném Ústavním soudem pod sp.zn. IV.ÚS 128/06 ve spisovně US, jinak možno dodat
 Místopřísežné prohlášení účastníků jednání Ústavního soudu dne 11.11.2009 ve věci sp.zn. IV.ÚS 128/06 – příloha č.3
 Mandátní smlouva ze dne 2.5.1997 – příloha č.4
 Dohoda advokáta Zdeňka Altnera s notářem Václavem Halbichem ze dne 2.5.1997 – příloha č.5
 Dopis Jiřího Paroubka ze dne 7.3.2007 – příloha č.6
 Přípis Státní zástupkyně pro Prahu 5 č.j. 1 Zt 496/2000-17 ze dne 16.6.2000 - příloha č.7
 Plná moc